Návrh změn zákona 108/2006 o sociálních službách

Návrh změn zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů vznikl zcela nepochybně za jediným účelem a to výrazné snížení mandatorních výdajů státního rozpočtu. Navrhované úpravy jsou stručně přiblíženy v následujících bodech:

1)      Při posuzování stupně závislosti je původní počet 36 bodů nejrůznějších denních činností zredukován na 10 bodů a to tak, že některé skupiny bodů byly sloučeny vždy do jediného – mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Posledně uvedený bod se u klientů mladších 18-ti let neposuzuje.

2)      Způsob posuzování každého bodu se zpřísňuje zejména u mladších a také starších ročníků. Nově se musí brát v úvahu, jak si s daným úkonem poradí zcela zdravý jedinec ve stejné věkové kategorii. Teprve na základě porovnání schopností zdravého a postiženého jedince provést daný úkon bude vyhodnoceno, jestli posuzovaná osoba není schopna tento úkon provést z důvodu zdravotního postižení.

3)      Minimální věková hranice pro přiznání příspěvku na péči se zvyšuje z 1 na 3 roky věku dítěte.

4)      Příspěvek bude měsíčně vyplácen nikoliv oprávněné osobě příp. jejímu zákonnému zástupci, ale poskytovateli péče na základě uzavřené smlouvy o poskytování služeb a dále na základě písemného potvrzení o čerpání služeb. Částka příspěvku na péči bude tedy vyplacená v plné výši odpovídající přiznanému stupni postižení pouze v případě, pokud bude doloženo její plné dočerpání příp. přečerpání v rámci odebraných sociálních služeb za kalendářní měsíc.

5)      Původní dělení na dvě věkové kategorie se rozšíří na tři (3-7, 7-18 a 18 a výše). Uvedené věkové kategorie mají v konkrétním stupni postižení odlišnou částku příspěvku. Obecně čím nižší věk, tím je částka o něco vyšší.

6)      Autor novely v důvodové zprávě mnohokrát zdůrazňuje účelovost využití příspěvku jako doplňkovou úhradu základních činností péče poskytované druhou osobou a pokrytí zbývající části nákladů z jiných příjmů klienta.

7)      Za účelem snadnější kontroly rozsahu a kvality péče se zavádí institut asistenta osobní péče, který nahradí institut osoby blízké.

8)      Pro osoby neformálně pečující o osobu postiženou ne starší 18 let bude nadále zachován soubor ochranných opatření jako např. sociální a zdravotní pojištění. V případě překročení této věkové hranice se však navrhuje uvedený soubor omezit a tak „motivovat“ pečující osoby k zapojení se na trhu práce.

9)      Pro účely posouzení, zda postižená osoba má či nemá nárok na příspěvek na mobilitu, budou brány výsledky schopnosti mobility a orientace.

MPSV uvádí v důvodové zprávě, že členové Vědecké lékařské rady MPSV odsouhlasili principy hodnocení základních životních potřeb dle systému ADL. Cituji: „Z hlediska osob s duševními poruchami byla zdůrazněna potřeba hodnocení potřeb nikoliv pouze prostřednictvím nezvládání, ale nezvládání standardním způsobem.“

Navrhované změny výrazně zpřísňují pravidla pro přiznání příspěvku a jeho následné vyplácení, leckdy až výrazně nešetrným způsobem. Také vyžadují vysokou transparentnost využití příspěvku k jasně definovaným účelům. Zvláštní pozornost si zasluhuje požadavek na omezení souborů ochranných opatření pro osoby pečující o dospělé postižené. Pokud postižená osoba vyžaduje celodenní péči a bydlí v odlehlé oblasti s nulovou dostupností sociálních služeb, je plně odkázána na pomoc osob blízkých. A zde vzniká zásadní rozpor mezi požadavkem na začlenění pečující osoby do pracovního trhu a požadavkem na zabezpečení celodenní péče. Vývoj tohoto návrhu novely v legislativním procesu budeme nadále pozorně sledovat.

Příspěvek na péči

20.1.2011 odvysílala Prima v pořadu Minuty regionu zprávu o tom, jak dvě maminky dětí postižených autismem musí vrátit veškeré zpětně vyplacené příspěvky na péči o tyto děti. I při nestranném a nezaujatém posuzování tohoto případu lze jen velmi těžko chápat vyjádření paní vedoucí Oddělení sociální podpory ÚP Karlovy Vary, že úřad neudělal žádnou chybu při posuzování žádostí zmíněných maminek. Podle vyjádření maminky lze usoudit, že jednotlivé úřady postupují při doplňování požadovaných dokumentací nejednotně (v jiném kraji si například tuto dokumentaci vyžaduje přímo revizní lékař od lékařů – specialistů).

Podporované zaměstnávání – šance najít zaměstnání pro zdravotně postižené

Podporované zaměstnání je služba podporující člověka se zdravotním postižením v hledání a udržení práce podle individuálních potřeb. Služba je časově omezená a probíhá za účasti asistenta. Je určená pro dospělé klienty, kteří ukončili vzdělávání či odešli např. z chráněné dílny na trh práce.V Novém Jičíně proběhla v prostorách Sociálně terapeutických dílen Slezské diakonie přednáška na toto téma. Více zde.

Starší rodiče s postiženým dítětem – řešení.

STÁLE SPOLU
Rezidenční péče, červen 2010
Jak řeší problém stárnoucích rodičů a jejich dětí se zdravotním postižením
v Domově Laguna v Psárech
Narození dítěte se zdravotním postižením, jeho výchova a péče o něj, přináší pro
rodinu zcela nové povinnosti a starosti. Jejich množství je samozřejmě odvislé od
hloubky postižení, vždy ale znamená něco navíc, jedná-li se o rodinu, která je
zodpovědná a bere tento celoživotní úkol vážně. Mnohdy je narození zdravotně
postiženého dítěte důvodem k rozchodu rodičů a břímě všech povinností zůstává na
matce, v lepším případě jí z této složité situace pomáhá nejbližší rodina.
Tíhu náročných situací unesou jednotliví rodiče různě dlouho a je správné, že
vzniklo a stále vzniká mnoho občanských sdružení, nadací a soukromých institucí,
jež se snaží rodičům odborně pomáhat a radit, jak problémy řešit. Platí samozřejmě,
výchova dítěte s jakýmkoliv handicapem je nejkvalitnější v rodině. Je také nejlevnější
a splňuje všechny aspekty citové výchovy, ovlivňující po celý život výkony dítěte při
veškerých aktivitách a činnostech.
Smekám před rodiči, kteří se starali o své postižené dítě po celý život, až do
stáří. S postupujícím věkem však tito rodiče stále více přemýšlejí o tom, co s jejich
dětmi bude, když vážně onemocní nebo odejdou ze života a tyto úvahy se pro ně
stávají doslova „noční můrou“. Palčivé problémy spojené se stárnutím, jsme si
obzvlášť živě uvědomovali zejména na akcích Společnosti pro podporu lidí
s mentálním postižením v Praze, kde se starší rodiče snažili získat co nejvíce
informací o umístění svého dítěte do našeho pobytového zařízení a o vše, co s tím
souvisí, nebo si rovnou domlouvali návštěvu. Snažili se řešit situaci, o níž věděli, že
přijde.
Naše myšlenka pomoci těmto rodičům časově zapadla do období příprav
projektu na přestavbu a dostavbu areálu II. Našeho Domova Laguna v Psárech.
Podařilo se nám do projektu včlenit další podlaží a připravit je pro nový typ služby:
společné bydlení rodičů seniorů a jejich dítěte s postiženích v 10 malých bytech
garsoniérového typu. Koncem roku 2004, kdy jsme otevírali areál II. Domova Laguna,
jsme se už pouze domluvili se svým zřizovatelem, jak novou službu zařadit. Nabízíme
ji od roku 2005.
Domov Laguna poskytuje v současné době podle zákona o sociálních službách
čtyři služby – denní stacionář, týdenní stacionář, domov pro osoby se zdravotním
postižením a domov pro seniory. Samozřejmě, že náš domov neposkytuje služby všem
seniorům, ale pouze těm, kteří se starali celý život o své dítě s postižením a nyní
v důsledku pokročilého stáří, nebo nemoci, nemohou pečovat o sebe ani o svého
potomka. Tuto podmínku jsme uvedli i v definici cílové skupiny.
Jaký je o tuto službu zájem? Veliký, zájemci se hlásí z celé republiky. Mohli
bychom vybudovat dalších deset bytů a byly by okamžitě obsazené. Co nabízíme?
Totéž co pro klienty se zdravotním postižením: Mohou se účastnit aktivit v dílnách,
aktivit pohybových včetně pobytu v bazénu, celoživotního vzdělávání, kulturních akcí,
výletů, zájezdů, rekreačních pobytů – volba je pouze na nich. Rodiče si mohou dopřát
i dovolenou podle svých představ.
Co služba přináší a proč ji poskytujeme? Jsme přesvědčeni o tom, že zmírňuje a
snad i potlačuje tíživé myšlenky, jaká budoucnost čeká mé dítě, odejdu-li z tohoto
světa. „Přesazení“ starého člověka i člověka s mentálním postižením do nového
prostředí se neobejde bez prožívání velkého traumatu. K rozdělení obou však zcela
zákonitě dochází. Rodiče odcházejí do domova pro seniory, dítě mezi osoby
s mentálním postižením. A to přesto, že je mezi nimi opravdu velké a pevné pouto.
Vždyť prožili celý život v závislosti jeden na druhém.
Máte-li tedy možnost kdekoliv vytvořit podmínky pro poskytování této služby,
zkuste to! Mnoha starším lidem a jejich dětem s mentálním postiženým tím
nepochybně ulehčíte problémy v nejsložitějším životním období a nabídnete jim
službu, o kterou bude zájem stále větší.
Mgr. Jakub Adámek, ředitel Domova Laguna Psáry
zpravodaj ARPZPD ČR, o.s. –.září 2010

Pravidla hodnocení úkonů péče

V roce 2006 vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhlášku č.  505/2006 Sb.,  kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Mimo jiné jsou v ní pravidla a postupy pro posuzování soběstačnosti a sebeobslužnosti osob se zdravotním postižením.  Velice mne zaujala část první:

§ 1
(1) Schopnost osoby zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti se pro účely
stanovení stupně závislosti hodnotí podle činností, které jsou pro jednotlivé úkony stanoveny
v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(2) Při hodnocení schopnosti osoby zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti
se posuzuje, zda je osoba schopna dlouhodobě, samostatně, spolehlivě a opakovaně rozpoznat
potřebu úkonu, úkon fyzicky provádět obvyklým způsobem a kontrolovat správnost provádění
úkonu.
(3) Při hodnocení schopnosti osoby zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti
se přihlíží k provedení úkonu s použitím kompenzační pomůcky jen v případech stanovených
v příloze č. 1 k této vyhlášce.
§ 2
U osob do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat úkony péče o vlastní osobu a
úkony soběstačnosti nepřihlíží k potřebě pomoci a dohledu při úkonech nebo při některých
činnostech v rámci úkonů stanovených v příloze č. 1 k této vyhlášce, které tyto osoby nejsou
schopny bez pomoci nebo dohledu zvládat z důvodu nízkého věku a tomu odpovídajícímu
stavu vývoje tělesných, smyslových a duševních funkcí a praktických dovedností, nutných pro
péči o vlastní osobu a soběstačnost.

Všimněte si části věty v §1) odstavce (2) , kde se stanoví základní předpoklad pro posuzování jednotlivých bodů v příloze č. 1 této vyhlášky: „…zda je osoba schopna dlouhodobě, samostatně, spolehlivě a opakovaně rozpoznat potřebu úkonu, úkon fyzicky provádět obvyklým způsobem a kontrolovat správnost provádění úkonu„. Ano, všimněte si přítomnost slov rozpoznat a kontrolovat.  Někteří sociální pracovníci a zejména posudkoví lékaři v mnoha případech mají zjednodušenou představu, že kdo je schopen daný úkon provést na ústní pokyn, ten zvládne i rozpoznání potřeby a následně kontrolu jeho správného provedení. Jenže právě osoby s pervazivní vývojovou poruchou se chovají – s prominutím – jako cvičení šimpanzi. Úkon si zapamatují a jsou schopni jej opakovaně provádět, ale schopnost rozpoznání kdy a za jakých situací lze či nelze úkon použít, výrazně se stupněm postižení zaostává. Navíc u mnoha bodů ve zmíněné příloze je uváděna věta: „…se nepřihlíží k potřebě pomoci a dohledu…“. Což víc než jasně prozrazuje, že nelze posuzovat jen fyzickou potřebu pomoci, ale také dohledovou.  Se vzrůstajícím věkem dítěte vzrůstá propastný rozdíl mezi nároky autisty a zcela zdravou osobou shodného věku co do nutnosti dohledu nad jeho denním režimem. Dokonce i tak soběstační aspergeři se bez trvalého dohledu osoby jim blízké neobejdou, což může potvrdit i jedna maminka ze sdružení RAIN-MAN z vlastní zkušenosti.

Vezměme si za příklad hned první odstavec přílohy – Příprava stravy. Odstraňte z kuchyně všechny jemu známé potraviny a ponechte jiné, které vidí prvně. Nejspíš většina autistů bude tuto potravinu zcela ignorovat, dokud minimálně nevyhladoví do vyčerpání. Což se v reálném životě může běžně stát v třeba obchodě. Když nenajde své oblíbené sousto, nekoupí nic jiného obdobného nebo rovnou sebou sekne.  Zdravý jedinec sáhne po konkurenci, protože si přečte na krabici, že je to to samé jenom s jinými obrázky.  Rodičům autistů tyhle věci není potřeba nijak vysvětlovat, jenže někteří posuzovatelé tohle zdůvodnění nejsou schopni vstřebat. A tak trvají na tom, že bod I a) je schopen zvládnout bez pomoci.

Takže shrnuto, právě nutnost celodenně dohlížet na činnost autisty, kam se šustne a co právě dělá, kontrolovat jej při základních denních činnostech by měla být vodítkem pro posuzování jednotlivých bodů přílohy v případě autistů. Ne jenom schopnost napodobovat pohyby, jako to umí třeba cvičení šimpanzi.

Volby 2010 – aneb, co nám strany slibují.

Národní rada osob se zdravotním postižením ČR (NRZP ČR) před třemi týdny oslovila šest politických stran (ODS, ČSSD, TOP 09, Věci Veřejné, KSČM a KDU-ČSL), které mají podle průzkumů veřejného mínění reálnou šanci dostat se do Poslanecké sněmovny, s konkrétními dotazy na klíčová témata, která ovlivňují život lidí se zdravotním postižením a zároveň požádala představitele těchto stran o schůzku.
Na dopis reagovaly pouze ČSSD, Věci Veřejné a KDU-ČSL.
Předseda NRZP ČR Václav Krása se v této souvislosti sešel s předsedou KDU-ČSL Cyrilem Svobodou a předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem, který NRZP ČR přislíbil podepsání memoranda o prioritách budoucí vlády v oblasti problematiky lidí se zdravotním postižením na nejbližší 4 roky.
Ostatní politické strany na dopis nereagovaly, ani neprojevily zájem o setkání.
NRZP ČR po prostudování volebních programů konstatuje, že problematika osob se zdravotním postižením je výslovně zmíněna v programech ODS, ČSSD, TOP 09, Věci Veřejné a KSČM.

Stránka NRZP: http://www.nrzp.cz/novy-clanek-1172-1172-1172/

Tisková zpráva: http://www.nrzp.cz/userfiles/file/a—tiskova-zprava—programy-stran—…

diskuse ohleně voleb a zdravotně postižených http://www.postizenedeti.cz/content/programy-politickych-stran-zdravotne-postizeni