Řešení problémů při přepravě autistů osobními vozidly po veřejných komunikacích

Zákon 361/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů stanoví v §67 podmínky pro používání označení O 1, tedy známou modrobílou tabulku se symbolem invalidního vozíčku za sklem vozidla. Odstavec (4) uvedeného paragrafu zní:

„Označení vozidla O 1 lze použít pouze v případě, řídí-li vozidlo nebo je-li ve
vozidle přepravována osoba, která je držitelem označení O 1 vydaného podle
odstavce 1. Přepravovaná osoba je povinna prokázat na výzvu policisty nebo
strážníka obecní policie, že jí byly přiznány mimořádné výhody podle zvláštního
právního předpisu 24), které ji opravňují k užívání vozidla s označením O 1.“

Jak je dodržování tohoto paragrafu někdy důsledně vyžadováno, o tom se přesvědčil také jeden tatínek z naší organizace. Při silniční kontrole jej policista upozornil na označení umístěné za sklem vozidla a dožadoval se potvrzení přiznaných mimořádných výhod. Problém byl v tom, že zrovna svou postiženou dceru ve vozidle neměl. Musel zaplatit pokutu i přes to, že v dané chvíli nezneužíval výhod přiznaných tímto označením (parkování, zákaz vjezdu, zákaz stání, apod.). Oslovení odborníci přes dopravní předpisy nebyli schopni se k této problematice jednoznačně vyjádřit, zda se opravdu jedná o přestupek či nikoliv.  Pojem „použít“ je v tomto odstavci dost nejednoznačný a zřejmě je v rukou jednotlivých dopravních policistů, jak danou  situaci posoudí. Pokud tedy není ve vozidle právě přítomen držitel mimořádných výhod, doporučuje se raději tabulku O 1 mít uloženou alespoň mimo plochu čelního skla nebo mimo úložnou plochu předního panelu. Jako příklad lze uvést zprávu z činnosti Městské policie Liberec, není k tomu co dodat.

Při přepravě postiženého dítěte je problém, není-li ve vozidle přítomna další osoba, která by zajistila jeho pohodlí a obsluhu během přepravy. Mnoho rodičů se stále domnívá, že pro přepravu na předním sedadle spolujezdce je možno přepravovat děti pouze v zádržném systému konstruovaném pro přepravu ležících miminek v poloze hlavičkou ve směru jízdy. Není vyloučeno, že stejný názor sdílí i někteří policisté. §6 zákona zní takto:

„(1) Řidič motorového vozidla je kromě povinností uvedených v § 4 a 5 dále povinen

b) nepřepravovat ve vozidle kategorie M1, N1, N2 nebo N3 2), které není vybaveno zádržným bezpečnostním systémem,
1. dítě mladší tří let,
2. dítě menší než 150 cm na sedadle vedle řidiče,
c) přepravovat ve vozidle kategorie M1, N1, N2 nebo N3 2), které je vybaveno zádržným bezpečnostním systémem, dítě, jehož tělesná hmotnost nepřevyšuje 36 kg a tělesná výška nepřevyšuje 150 cm, pouze za použití dětské autosedačky; při této přepravě
1. dítě musí být umístěno v dětské autosedačce, která odpovídá jeho hmotnosti a tělesným rozměrům,
2. na sedadle, které je vybaveno airbagem, který nebyl uveden mimo činnost, nebo pokud byl uveden mimo činnost automaticky, nesmí být dítě v dětské autosedačce přepravováno čelem proti směru jízdy,
d) umístit a upevnit dětskou autosedačku na sedadle a dítě do dětské autosedačky podle podmínek stanovených výrobcem dětské autosedačky v návodu k použití této dětské autosedačky,
e) přepravovat ve vozidle kategorie M1, N1, N2 nebo N3 2), které je vybaveno zádržným bezpečnostním systémem, dítě, jehož tělesná hmotnost převyšuje 36 kg nebo tělesná výška převyšuje 150 cm, pouze je-li dítě za jízdy připoutáno bezpečnostním pásem,…“

V tomto případě byl názor odborníků jednoznačný – žádný z bodů §6 vysloveně nezakazuje osobám s výškou menší než 150cm, hmotností nižší než 36kg ani mladší než 12 roků (v dříve platných předpisech byl tento věk limitující) sedět vedle řidiče, pokud jsou splněny podmínky použití správného zádržného systému s homologací. Jestliže se dostanete do situace, že dopravní policista vás chce sankcionovat za přepravu dítěte na předním sedadle v odpovídajícím zádržném systému, trvejte na tom, že jste předpisy neporušili. I za cenu, že budete muset tuto záležitost řešit ve správním řízení. Samozřejmě dejte pozor na ruční odpojení airbagu v zóně sedadla vedle řidiče v případě použití typu sedačky, pro níž tato povinnost vyplývá ze zákona.

Seznam odborných lékařů

Speciální pedagogické centrum v Ostravě zpracovalo v roce 2009 seznam odborných lékařů, kteří mohou poskytnout odbornou pomoc pacientům s pervazivní vývojovou poruchou (autismus). Seznam byl zpracován v rámci působnosti Moravskoslezského kraje. Výběr specializací odpovídá požadavkům rodičů dětí s PAS, tj. psychiatrie, psychologie a neurologie.

Psychiatr Ostrava

MUDr. Foltýnová Marie 596 127 612Na hradbách, Ostrava 1
MUDr. Pavlíková 597 371 111FNsP 17.listopadu, O.-Poruba
MUDr. Vaníková Gabriela 596 973 212-3Opavská 962/39
MUDr. Matýs Jaroslav 596 768 656Z.Chalabaly 2, O.-Bělský les

Psychiatr Opava

MUDr. Skřontová Dana 553 711 881Olomoucká 2, Opava

Psychiatr Karviná

MUDr. Wybitulová Radka 776 206 800Tyršova 647, Bohumín
MUDr. Michal Samson 776 206 800Tyršova 647, Bohumín
MUDr. Ciesla Mieczyslaw 596 314 687Žižkova 2379, Karviná

Psychiatr Frýdek – Místek

MUDr. Bílková Marie 558 436 162J.Suka 1753, Frýdek Místek
MUDr. Šedý Bronislav
pro dospělé
558 436 324Pionýrů 2242, Frýdek – Místek
MUDr. Pávek 558 432 795V. Nezvala 604,Frýdek – Místek

Psychiatr Bruntál

MUDr. Karas Milan  Nádražní 27, Bruntál

Psychiatr Nový Jičín

MUDr. Lichnovská Martina 556 701 659, 604 529 006Bezručova 2, Nový Jičín
MUDr. Mikesková 556 703 375pro dospělé

Psycholog Ostrava

PhDr. Niliusová Jiřina 596 628 439B.Martinů 812, O.-Poruba
PhDr. Vengřínová 597 371 111FNsP, O.-Poruba, 17.listopadu
PhDr. Mrkvicová 596 127 613 
Mgr. Bartošíková Naděžda 596 768 131 
Mgr. Jemelková Eva 596 114 783Sokolská 51, Ostrava
PhDr. Friesová Ilona  Koněvova 64, Ostrava – Heřmanice
PhDr. Krásná Jelena 596 116 700Miličova 8, Ostrava
Mgr.Kvardová 597 373 508FNSP O.-Poruba,17.listopadu 1790

Psycholog Karviná

Mgr. Pastuchová Martina 596 012 257, 602 579 849Alešova 591, Bohumín
Mgr. Kulková Renata 774 635 690Velebnovského 89, Jablůnkov
PhDr. Kozielková Hana 558 746 645, 603 494 283Komenského 1, Český Těšín
PhDr. Hradilová Olivie  Místní 3, Havířov
PhDr. Tejklová Milena 596 430 768Dlouhá 79, Havířov
PhDr. Chodurová 596 812 787 

Psycholog Frýdek – Místek

PhDr. Uhlářová Katarína 558 309 579Kaštanová 268, Třinec Sosna
PhDr. Cveková 558 621 661 

Psycholog Nový Jičín

PhDr. Podporná Stanislava 556 833 334 

Neurolog Ostrava

MUDr. Franková Naděžda 596 114 448Nádražní 66, O.-Přívoz
MUDr. Tomšíčková Marie 597 349 111Sokolská 49, Mor.Ostrava
MUDr. Zemánková 595 694 116 
MUDr. Medřická Hana 597 371 111FNsP 17. listopadu, O.-Poruba
MUDr. Kotnová 595 703 111Poliklinika, O.-Hrabůvka

Neurolog Opava

MUDr. Slaná Renáta 552 301 556-7Ostrožná 244, Opava

Neurolog Karviná

MUDr. Böhm Alfred 558 740 111Akátová 16, Český Těšín
MUDr. Matúš Jozef 596 491 464Dělnická 24, Havířov

Neurolog Nový Jičín

MUDr. Sýkorová Hana 571 424 196Na Příkopě 814, Vsetín

Můj svět

sona

Jsem Soňa. Mám svůj uzavřený a neproniknutelný svět fantazie, kde můžu neustále snít své touhy ideální společnosti plnou her a zábavy. Je to jako sen, ze kterého se nikdy neprobudím. Sen, který mi dává smysl života. Pozoruji planetu Zemi, pohyb, světlo, barvy a nekonečný chaos. Beru si z ní, co se mi líbí a svou fantazií si vše upravím do podoby malé planetky, na které je ticho přerušované jen příjemným šumem vánku a všechny potřebné věci jsou vždy na stejném místě. Z této planetky je vidět na planetu Zemi a na vše, co se na ní děje. Ze Země není na mou planetku vidět. Je velmi malá a neustále zahalená závojem mé fantazie.

Malý princ si sedl na kámen, pohlédl k obloze a pravil:
„Tak si říkám, jestli hvězdy září proto, aby každý mohl jednoho dne najít tu svou. Podívej se na mou planetu. Je právě nad námi… Ale jak daleko!“
„Je krásná,“ řekl had. „Proč jsi sem přišel?“
„Mám trampoty s jednou květinou,“ odpověděl malý princ.
„Tak?“ řekl had.
Odmlčeli se.
„Kde jsou lidé?“ zeptal se zase malý princ. „V poušti je každý trochu osamělý…“
„Osamělí jsme i mezi lidmi,“ namítl had.

Znám ještě několik jiných človíčků, kteří mají také svou vlastní planetku. Jejich planetky ale nejsou jako má planetka. Jsou jiné. Jsou blízko mé planetky, takže občas mohu zahlédnout, co se na nich nachází. Nějak cítím, že tito človíčkové jsou mi blízcí, ale na svou planetku je nepustím. Jsou hluční a neklidní.

Liška umlkla a dlouho se dívala na malého prince.
„Ochoč si mě, prosím!“ řekla.
„Velmi rád,“ odvětil malý princ, „ale nemám moc času. Musím objevit přátele a poznat spoustu věcí.“
„Známe jen ty věci, které si ochočíme,“ řekla liška. „ Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Chceš-li přítele, ochoč si mě!“
„Co mám dělat?“ zeptal se malý princ.
„Musíš být hodně trpělivý,“ odpověděla liška. „Sedneš si nejprve kousek ode mne, takhle do trávy. Já se budu na tebe po očku dívat, ale ty nebudeš nic říkat. Řeč je pramenem nedorozumění. Každý den si však budeš moci sednout trochu blíž …“

Hodně moc človíčků nemá svou vlastní malou planetku jen pro sebe, takže se musí dělit o planetu Zemi. Když si potřebné věci uloží na jedno místo, jiní človíčkové je dají zase jinam a další zase jinam. To nemám ráda. Mám ráda stejné věci na stejném místě. Planeta Země se neustále mění, Věci, barvy a zvuky se neustále střídají, človíčkové někam odcházejí a zase odněkud přicházejí. To nemám ráda, na mé planetce mají věci svá stálá místa. Človíčkové to ví a chtějí, abych planetu Zemi měla raději než svoji planetku. Jenže to nemůžu, moji planetku  nesmím opustit.

„Znám planetu, kde žije jeden moc červený pán. Nikdy nepřivoněl ke květině, nikdy se nepodíval na hvězdu. Nikdy neměl nikoho rád. Nikdy nic nedělal, jen počítal. A celý den opakuje jako ty: >>Já jsem vážný člověk! Já jsem vážný člověk!<< – A nafukuje se pýchou. Ale není to člověk, to je pýchavka!“
„Cože to je?“
„Pýchavka!“
Malý princ byl teď hněvem celý bledý.
„Už miliony let si květiny tvoří trny: A beránci je přesto po milióny let okusují. A to není vážná věc, snažíme-li se pochopit, proč se květiny tolik namáhají, aby měly trny, když ty trny na nic nejsou? Copak boj beránků a květin není důležitý? Není to vážnější a důležitější než počítání toho tlustého červeného pána? A co když já znám květinu, jedinou na světě, protože neroste nikde jinde než na mé planetě? A co když mi tu květinu nějaký beránek rázem zničí, jen tak, jednou zrána, a ani si neuvědomí, co dělá? To že není důležité?“
Zarděl se a po chvíli pokračoval:
„Má-li někdo rád květinu, jedinou toho druhu na miliónech a miliónech hvězd, stačí mu, aby byl šťasten, když se na ty hvězdy dívá. Řekne si:
>>Tam někde je má květina …<< Ale sežere-li beránek květinu, bude to, jako by najednou všechny hvězdy pohasly! A to že není důležité!“

Ráno se probudím a přecházím na své planetce na místo, odkud je vidět na planetu Zemi. Pokud je něco zajímavého na planetě Zemi, mohu ji navštívit, ale zase se ráda rychle vracím na svou planetku. Človíčkové na planetě Země to ví a pokaždé mi nachystají tabuli s obrázky, kde vidím, co se na Zemi stane od rána až do večera, kdy jdu spát. Někdy si to človíčkové rozmyslí a dělají jiné věci, než je vidět na tabuli. To se pak i zlobím. Nesnáším neočekávané změny.

„Jedině děti vědí, co hledají,“ pravil malý princ. „Ztrácejí čas pro hadrovou panenku, panenka začne být pro ně hrozně důležitá, a když jim ji někdo vezme, pláčou…“

Človíčkové v mé blízkosti velmi chtějí  poznat mou planetku srdcem, hlasem, pocity … Jejich touha mi dává smysl se občas vydat na planetu Zemi, na chvíli opustit mou planetku, mou květinu.

„Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
„Co je důležité, je očím neviditelné,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
„A pro ten čas, který si své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“
„A pro ten čas, který jsem své růži věnoval, je ta má růže tak důležitá,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
„Lidé zapomněli na tuto pravdu,“ řekla liška. „Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži …“
„Jsem zodpovědný za svou růži …,“ opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

Jak tak rostu, roste se mnou i má planetka. Začíná se trochu podobat i Zemi, ale opravdu jen trošičku. Dva moji nejbližší človíčkové dokonce mají na mé planetce každý svou květinu, kterou zalévám a chráním před průvanem …

Poněvadž malý princ usínal, vzal jsem ho do náruče a vydal jsem se znovu na cestu. Byl jsem dojat. Měl jsem pocit, jako bych nesl křehký poklad. Zdálo se mi dokonce, že není na zemi nic křehčího. Ve svitu měsíce jsem pozoroval to bledé čelo, zavřené oči, kadeře chvějící se ve větru a říkal jsem si: „Co zde vidím, je jen skořápka. To nejdůležitější je neviditelné.“
A poněvadž se jeho pootevřené rty slabě usmívaly, řekl jsem si také: „Co mě na spícím malém princi tolik dojímá, je jeho věrnost květině, ten obraz růže, který v něm září jako plamínek lampy, i když spí …“ A tušil jsem, že je ještě křehčí. Lampy musíme dobře chránit: stačí závan větru a lampa zhasne …

(Úryvky z knihy Antoina de Saint Exupéryho » Malý princ)

Projekt-podnikatelka

Projekt „PODNIKATELKA“ je zaměřen na cílovou skupinu konečných příjemců, kterou tvoří ženy, které začínají podnikat, nebo by podnikat chtěly, ale stále z různých důvodů váhají. Společnost tyto ženy velmi potřebuje. Jde o skupinu silně motivovanou, která jen čeká na své uplatnění, jen co k tomu dostane příležitost. Mnohé z nich se nemohou prosadit jen proto, že jsou přetěžovány rodinnými povinnostmi, zejména péčí o děti či další závislé osoby. Jsou tak značně znevýhodněny oproti mužům. Tento projekt myslí právě na ně. Budou mít hrazeno nejen cestovné, ale dostanou i příspěvek na péči o děti či jiné závislé osoby.

Já sama jsem se před 2 lety zůčastnila podobného projektu a chtěla bych Vám říci, že všechny slova dole napsané vypadají strašně důležitě, těžce, že při čtení si říkáte, to je na mne moc složité, být Vámi vůbec bych se toho nezalekla. Kurz je určen právě pro Vás, vrátíte se na chvíli do školních lavic, získáte nové vědomosti, přehled a z kurzu již vylezete se zcela jiným nadhledem, sebevědomější. Zda pak budete podnikat, či ne, bude jen na Vás, kurz Vám ale ukáže cestu, kterou byste mohly využít buď hned, nebo někdy v budoucnosti, mnoho věcí využijete i v běžné praxi. Navíc celý kurz je zdarma.
Tuto nabídku jsem pro Vás milé dámy nalezla 10.12.2009 v Mladé Frontě a pak na stránkách http://www.poe-educo.cz/projekty/projekty-eu/operacni-programy-2007-2013/lidske-zdroje-a-zamestnanost/projekt-podnikatelka.aspx

» TERMÍNY PROJEKTU PODNIKATELKA

Základní cíle
odstranit nerovnosti v postavení žen a mužů,
využít potenciál žen,
naučit ženy podnikat,
sladění profesního a rodinného života,
bezplatné poradenství.
Obsah kurzu
Podnikatelské minimum (120 hodin) – sestavení podnikatelského záměru, ekonomika malé a střední firmy.

Obhajoba podnikatelského záměru (5 hodin).

Délka kurzu
Teoretická část celkem 120 hodin
Obhajoba podnikatelského záměru 5 hodin
Celkem 125 hodin

Učební plán kurzu – témata
Podnikatelské minimum – rekvalifikace
Ekonomické prostředí podnikání – charakteristika současného systému, specifikace ekonomických jevů, stavů a procesů v současné ekonomice, chování podnikatelů a spotřebitelů v podmínkách současné ekonomiky.

Právní aspekty podnikání – právní postavení podnikatelských subjektů, formy podnikání, občanskoprávní a obchodně právní vztahy (výklad živnostenského, občanského a obchodního práva).

Účetnictví podnikatelky – ekonomicko-právní aspekty vedení účetnictví a daňové evidence, účetní doklady, účetní knihy, techniky a formy vedení účetnictví a daňové evidence, zachycení hospodářských operací (zachycení pohledávkových a závazkových vztahů) v účetnictví, účetní výkazy.

Pracovně právní vztahy podnikatelky – ekonomické, právní a daňové aspekty pracovně právních vztahů:

pracovní smlouvy, forma a charakter pracovní smlouvy, sjednaná doba trvání, druhy smluv podle druhů činnosti, dohody o hmotné odpovědnosti,
součinnost s úřady práce, nahlašování volných míst,
součinnost s orgány sociálního zabezpečení, přihlašování a odhlašování pracovníků, vedení potřebné evidence,
mzdy, druhy, složky a formy, mzdové tarify, minimální mzda,
pojistné na sociální zabezpečení, SVP a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,
zdravotní všeobecné pojištění,
nemocenské pojištění pracovníků.
Daňový systém – charakteristika daňového systému v ČR a jeho dopady na hospodaření podnikatelky, přímé a nepřímé daně, daň z příjmu a z přidané hodnoty, ostatní přímé daně (daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí, daň z nemovitosti, daň spotřební, daň silniční).

Náklady, kalkulace a ceny – klasifikace a určování nákladů, stanovení kalkulací a rozpočtu, metodika tvorby cen, cenová politika a cenová strategie.

Financování podnikatelských záměrů – finanční zdroje, jejich druhy, likvidita, potřeba finančních zdrojů v podnikatelské činnosti, platební a zúčtovací styk při soukromém podnikání, výhody a nevýhody jednotlivých účtů, úvěry od bankovního a nebankovního sektoru, podnikatelské záměry, jištění úvěrů, sankce, programy státní podpory drobného podnikání.

Marketing

definice marketingu a seznámení s jeho funkcí, koncepcí a filosofií,
marketingová politika, strategické plánování, kontrola, marketingový výzkum,
strategie a ovlivňování výrobní politiky,
marketingový průzkum a informační systémy,
segmentace trhu, stanovení cílů a strategie na trhu,
marketingový průzkum v terénu, zaměřený na předpokládanou vlastní výrobu či nabízené služby.
Zpracování vlastního podnikatelského záměru – seznámení s obsahem a formou podnikatelského záměru, úloha osobnosti podnikatelky, řízené konzultace nad specifikou jednotlivých podnikatelských záměrů a sestavením plánu cash-flow.

Obhajoba podnikatelského záměru v délce 5 hodin/kurz před zkušební komisí. Po úspěšném absolvování projektu obdrží absolventka osvědčení o rekvalifikaci „Podnikatelské minimum“. Podnikatelský záměr s osvědčením bude východiskem pro veškerý další postup při jednání s úřady či bankovním sektorem začínající podnikatelky.

Poradenství pro začínající podnikatelky
Bezplatné ekonomické poradenství ½ roku po ukončení rekvalifikace.

Velikost skupiny
8 osob/kurz, splňujících podmínku cílové skupiny.

Cena
Projekt je v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

Cestovné posluchačů
Cestovné je plně hrazeno projektem na základě prokázání oprávněných přiměřených nákladů, spojených s dojížděním na aktivity v souvislosti s projektem.

Koordinátorka projektu
Andrea Plecháčková
tel.: 596 639 540
mobil: 736 626 899
e-mail: andrea.plechackova@poe-educo.cz
Registrace
V případě zájmu pošlete registrační email.
Ing. Jaromír Tobola
email: jaromir.tobola@poe-educo.cz

Termíny projektu Podnikatelka

Běh číslo Město Zahájení Ukončení Volná místa Stav
1 Ostrava 21.9.2009 14.12.2009 0 ukončeno
2 Karviná 19.10.2009 4.12.2009 0 aktivní
3 Třinec 2.11.2009 14.12.2009 0 aktivní
4 Karviná 11.1.2010 2.2.2010 10 v plánu
5 Ostrava 8.2.2010 22.3.2010 10 v plánu
6 Frýdek-Místek 1.3.2010 12.4.2010 10 v plánu
7 Nový Jičín 29.3.2010 12.5.2010 10 v plánu
8 Opava 19.4.2010 31.5.2010 10 výhled
9 Krnov 17.5.2010 28.6.2010 10 výhled
10 Havířov 28.6.2010 21.7.2010 10 výhled
11 Ostrava 20.7.2010 30.8.2010 10 výhled
12 Bruntál 16.8.2010 27.9.2010 10 výhled
13 Rýmařov 13.9.2010 25.10.2010 10 výhled
14 Český Těšín 11.10.2010 22.11.2010 10 výhled
15 Frenštát p/R. 27.10.2010 8.12.2010 10 výhled
16 Hlučín 10.1.2011 21.2.2011 10 výhled
17 Bohumín 7.2.2011 21.3.2011 10 výhled
18 Kopřivnice 7.3.2011 18.4.2011 10 výhled
19 Vítkov 4.4.2011 16.5.2011 10 výhled
20 Frýdlant n/O. 2.5.2011 13.6.2011 10 výhled

Víte, ve kterých právních předpisech ČR v oblasti školství je zmínka o autismu?

Zde naleznete platnou legislativu České republiky věnující se autismu k datu 9. 12. 2009. Ve vybraných paragrafech právních předpisů je problematika autismu zvýrazněna podtržením a tučným označením slova autismus. Informace budou postupně doplňovány

Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon (Zákon č. 561-2004 Sb. školský zákon)

Zákon řeší předškolní, základní, střední, vyšším odborné a jiné vzdělávání v českém školství včetně dětí se zdravotním postižením i autismem (možnost zřízení funkce asistenta).

Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí se speciálními potřebami

Vyhláška se zabývá vzděláváním dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných a rozvádí podrobněji výše uvedený zákon.

Vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských zařízeních

Vyhláška hovoří o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních. Uvádí se zde možnost vzdělávání dětí s autismem v přípravném stupni základní školy speciální před zahájením školní docházky

Plné znění předpisů lze vyhledat na: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/699/place a to tak, že do kolonky vyplníte číslo předpisu (např. 561/2004)

Směrnice a metodiky Ministerstva školství, tělovýchovy a mládeže:

Zásadní změny v důchodovém pojištění

Proč a k jakým změnám dochází od 1. ledna 2010 v důchodovém pojištění? Jak se změní základní podmínky nároku na dávky i parametry pro výpočet jejich výše? Jak se upraví důchodový věk, potřebná doba pojištění, či koncepce invalidity? Za jak dlouho se účinky nových změn projeví a zůstanou dosud získané nároky v oblasti důchodového pojištění zachovány? Na tyto a další otázky odpovídá leták „Změny v důchodovém pojištění od 1. ledna 2010“, který vydala Česká správa sociálního zabezpečení. Je k dispozici i v elektronické podobě (2010Letak_zmenyDP). Záměrem letáku je přiblížit a vysvětlit nové změny tak, aby se každý v této oblasti lépe zorientoval a věděl, kterých oblastí důchodového pojištění se změny dotknou.  Vysvětlují změny, které upravují podmínky nároku na přiznání tzv. řádného starobního důchodu (potřebný důchodový věk, dobu pojištění, vliv na výši starobního důchodu). Přináší také informace týkající se podmínek pro odchod do  tzv. předčasného starobního důchodu a změnu koncepce invalidních důchodů.

Důležitou informací pro veřejnost je nová právní úprava pro výplatu důchodů v hotovosti prostřednictvím držitele poštovní licence (Česká pošta). Důchodcům, kterým bude přiznán a vyplácen důchod po 1. 1. 2010, bude doručení dávky zpoplatněno.

Nechybí ani informace o námitkovém řízení, které mohou lidé podat proti rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení ve věcech důchodového pojištění jako řádný opravný prostředek do 30 dnů ode dne jeho oznámení. Námitkové řízení, ať již úspěšné nebo neúspěšné, bude nezbytným předpokladem k tomu, aby se věcí mohl zabývat soud v rámci případné později uplatněné správní žaloby.

Kometář JUDr. Jana Hutaře z Národní rady osob se zdravotním postižením zde 2009duchod2010

„Vychovávat“ nebo ne?

hanka1

Jako matka dítěte s autismem trochu zrekapituluji svůj život v souvislosti s autismem. Po oznámení diagnózy své (dnes 20-ti leté) dcery jsem se začala pídit po knihách o autismu. To mi pomohlo lépe pochopit, co tohle postižení obnáší. Absolvovala jsem taky několik přednášek na toto téma v Praze. Řekla bych, že teorie jsem se nasytila. Pochopila jsem, že dítě s autismem nelze vychovávat podle běžných výchovných zásad. Všimla jsem si, že má dcera nechápala princip trestu. Jistě, je tu také princip odměn, ten funguje. Dcerka taky dlouho nechápala smysl slov ano-ne. Když se na to dívám trochu s nadhledem, mám dojem, jako by vůbec nechápala dualitu našeho života. Jako by přišla z jiné planety, kde neexistuje dobro a zlo vedle sebe. Jako by automaticky přijímala jen pro ni dobré věci, jako by nechtěla rozumět slovu „ne“. Nesnášela příkazy a nechtěla se podřízovat druhým. Někdy se to jeví jako jednostranná láska. Jako by byla automatickým příjemcem lásky druhých a neměla potřebuu svou lásku darovat svému okolí.
Myslím si, že největší stres jsem prožívala v období, kdy jsem chtěla, aby se má dcerka přizpůsobila našemu chápání světa, našemu školskému systému, výchově, kterou jsme prošli my sami. Ale tím se vztah mezi námi jenom zhoršoval. Nejde to. Situace se začala zlepšovat, když jsem ji přestala nutit a začala s ústupky. Bylo potřebné přijmout ji takovou jaká je a nesnažit se to za každou cenu změnit.
Ano, dá se to pojmenovat rezignací. V širších souvislostech je to rezignace na všeobecně uznávaná pravidla naší společnosti.
Jestli se nevymstí skutečnost, že dětem s autismem v podstatě ustupujeme? Mám zkušenost, že nevymstí, že se to vyplatí. A kam až má cenu zajít, aby si člověk sám totálně nezničil nervy? Nepřijímat problémy osobně. Dát najevo dítěti, že ho mám rád a říct, že mi třeba toto chování vadí natolik, že mu nebudu moci věnovat pozornost. Abych si neničil zdraví, raději se od něho vzdálím. Až mě vztek přejde, vrátím se, projevím lítost a v nejlepším případě odpuštění…

Hana Macháčková, Nový Jičín

Otcové a matky dětí postižených autismem

O autismu, autistech a jejich sociálním okolí

Poruchy autistického spektra, neboli autismus, je vývojovou vadou, projevující se poruchami sociálních vztahů, interakce a komunikace. Postižený se proto projevuje jako extrémně osamělá, sociálně izolovaná osoba. Autismus je často doprovázen stereotypním chováním a nefunkčními rituály, jejichž narušení je těžce snášeno. Přidruženy jsou často echolálie (též echomatismus, patologické napodobování řeči, gesce a jiných projevů druhé osoby, Hartl, Hartlová, 2000), opakování frází, nesprávné používání zájmen, různé fóbie, nebo (auto)agresivita. Chybějící vytváření sociálně-emočního pouta, celková odtažitost (nevytvoření komunikační vzájemnosti) a chybějící empatie mohou významně ovlivnit také reakce interagujícího okolí (Hanuš, 2000: 290; Průcha, Walterová, Mareš, 1998; Hartl, Hartlová, 2000).

Na území České republiky žije (podle českých a zahraničních odhadů) s poruchou autistického spektra 15 až 30 tisíc osob* (Thorová, 2002; Vyčichlo, 2003; Votrubová, 2004). Pro své výrazné sociální aspekty se ovšem autismus netýká pouze těch, kteří jsou jím sami postiženi, ale také jejich bezprostředního sociálního okolí. Právě proto, že autismus svými projevy výrazně ovlivňuje interakce a komunikaci, může se toto postižení stát pro sociologii velmi zajímavým. (dle Gilarová, 2004)

O autistech a o správném zacházení s nimi toho bylo již mnoho nápsáno. O rodičích a rodinách autistických dětí toho ovšem moc nevíme a v dostupné literatuře každopádně chybí také pohled na tuto problematiku přímo ze strany rodičů. (viz Gilarová, 2004: 4) Tento motiv jsem se pokusila rozvíjet již ve své bakalářské práci „Být rodičem autisty“, kde jsem se věnovala především utváření určité „jinakosti“ v identitě rodičů autistů (Gilarová, 2004). Nyní bych se ráda zaměřila na stejný výchozí materiál (kvalitativní hloubkové rozhovory provedené anonymně ve čtyřech různých rodinách) a prozkoumala ho z pohledu genderu, socializace a genderových stereotypů. Rozhovory určené původně pro mou bakalářskou práci považuji pro tento účel za velmi vhodné, protože jsou v nich zahrnuta jak vyprávění žen-matek, tak i mužů-otců, a v jednom případě i obou manželů. Mezi dětmi se ve vhodném rozložení vyskytují chlapci i děvčata, přičemž poměr chlapců a děvčat z řad autistů také odpovídá normálnímu rozložení postižení (autismus postihuje podle lékařských zjištění z větší části chlapce). Popis výběru vypravěčů i postup prováděné analýzy odpovídá postupům použitým v mé bakalářské práci. (Gilarová, 2004: 4–7)

plysaci-680x300

Ranná socializace dětí a pozměňování role rodičů

V případě rodin, kde se vyskytuje autistické dítě, probíhá ranná socializace dětí a předávání genderových stereotypů způsobem nikterak odlišným od většinové společnosti. (viz Renzetti, Curran, 2003: 93 – 123) Je tomu tak proto, že ke zjištění zdravotních nesrovnalostí a k podezření na nějaké postižení dochází u takového dítěte většinou ve věku kolem tří nebo čtyř let, k upřesňování diagnózy a připsání autismu může mnohdy dojít ještě o několik let později. To je doba, kdy již velké změny v základním genderovém rozlišování u dětí rodiče nečiní, navíc bychom pozorování tohoto jevu a jeho závislosti na autismu, museli prokazovat na jiném typu dat, než která máme momentálně k dispozici.

Zajímavější pro nás ale nyní budou (z pohledu genderu) role otců a matek při výchově takto postižených dětí. Autisté totiž vyžadují zvýšenou a specifickou péči, jejíž správné postupy a metody zatím nejsou vědou podepřeny a úplně ujasněny. To je dle mého názoru velký důvod pro to se domnívat, že rodičovství s autistickým dítětem je obtížnější než rodičovství „běžné“.

Specifika rodičovství s autisty

V čem konkrétně se rodičovská péče o autistu odlišuje od „běžného“ rodičovství? Mnoho příkladů odlišnosti ilustruji v práci „Být rodičem autisty“ (Gilarová, 2004). Na úvod můžeme konstatovat, že rodiče autistů sami vnímají své rodičovství jako obtížnější a složitější. Rodiče se musí s autismem svého dítěte seznamovat (pátrat po informacích), pochopit jej, a naučit se s ním zacházet, což není snadný úkol ani za asistence odborníků (kurzů a konzultací), ani s pomocí všelijakých příruček, protože každý autista a projevy jeho postižení jsou naprosto jedinečné. Rodiče se musí svému dítěti abnormálně věnovat, pátrat po vhodných a účinných speciálních metodách jeho výuky a výchovy, a mnohem aktivněji jej učit zvládat základní praktické a i ty nejjednodušší sociální dovednosti. Výrazné změny zasahují také do celého rodinného režimu. Na spolupráci rodiny v této obtížné životní situaci se musí podílet všichni její členové. Autista navíc nebývá v dospělosti schopen samostatného života, takže se jeho rodiče připravují také na to, že se o něj budou starat déle než prvních 18 nebo 20 let jeho života. Nejen nejasná představa o vzdálené budoucnosti je stresujícím faktorem, také krátkodobá budoucnost autisty je nejistá. Několik vypravěčů v mém výzkumu vyjádřilo velké obavy nad tím, co se stane, až jejich dítě dokončí například základní povinnou školní docházku. Psychická zátěž doléhá na rodiče také z řady dalších situací a problémů, spojených s autismem jejich dítěte. (Gilarová, 2004: 16, 17) Jak konkrétně se tato specifika projevují v pozměnění jednotlivých rolí v rodině – v roli otců, matek, případně sourozenců autistů, na to se podíváme v následujících odstavcích.

Přizpůsobená role otce

Výchovu dítěte tvoří v našich podmínkách ideálně otec spolu s matkou. V praxi se však velmi často setkáváme s tím, že otec se více pohybuje „mimo“ rodinu a tráví svůj čas hmotným zabezpečením domácnosti a dále svými vlastními zájmy a koníčky. Péče o domácnost a výchova dětí leží z větší části na ženě – matce. Je-li tento „rodinný model“ narušen zjištěním a diagnostikováním autismu u dítěte, dochází, zdá se, ke změně.

Bedřich**: „A tak člověk najednou tak trošku se do toho už vžije… a tak začne tomu tak pomaličku přizpůsobovat ten chod té rodiny jo. Protože… jednak to vyžaduje, aby to dítě mělo ňák strukturované ty, ten svůj denní rozvrh, takže, naučit se prostě to dítě vychovávat tak úplně jinak, než jsou ty zásady toho, té běžné výchovy běžného dítěte…“

V případě rodičů, se kterými jsem hovořila, to pro otce znamená větší zapojení do rodinného života, do péče o děti, otcové často aktivně vyhledávají odborné informace k problematice autismu i zkušenosti ostatních rodičů, a pomáhají zajišťovat specifické potřeby dítěte. Efektem často bývá stmelení rodiny a lepší spolupráce uvnitř ní.

Stanislav: Je to opravdu o výdrži, o intenzivní píli, práci, souhře celé rodiny jo. Nejde to bez toho.
Agáta: …možná fungujeme LÉPE ještě ((jako rodina)), než kdyby jsme měli běžné děti.
Bedřich: Ono je to všecko taková věc, že ta rodina potom funguje tak hodně jako v tom obsazení jako rodiče plus děti. Jako, jako to pouto je tam potom strašně silné. (…) Je fakt pravda, že ono to tak trošičku člověka více vtáhne do toho být rodičem. Jo? Jako určitě, určitě. Asi to ňák tak působí.“

Od otců (oproti „běžnému otcovství“) to určitě vyžaduje určité oběti a velké přizpůsobení.

Bedřich: „Prostě ten čas je ňák tak (…) no prostě že mám rozvrh ((úsměv)) jo, že mám doma prostě tak trošku jakoby vojnu, jo? ((úsměv)) Takže to jako není, jako není to jednoduché… Je to i izolace taková částečně časová, protože najednou už tak nejde jako se kdykoliv sebrat a jít na pivo… Vysvětlovat to kolegům, že prostě… no prostě že mám rozvrh ((úsměv)) jo, že mám doma prostě tak trošku jakoby vojnu ((úsměv)).“

Může se samozřejmě také stát, že právě z těchto a jiných závažných důvodu muž rodinu v počáteční krizové situaci opustí a výchova zůstane úplně a pouze na matce. Někteří otcové se zase se změněnou situací mohou vyrovnávat obtížněji než žena.

Renáta: „A manžel ((bývalý)) ten… se s dětma stýká tak pětkrát ročně, takže jako tam vůbec se ňák nedá počítat ňáká pomoc.“
Agáta: „Jako manžel, tam trošičku cítím, že se hůř smiřuje jakoby s tou situací…“

Jak je model „běžné“ výchovy v rodině, který jsem zmínila v úvodu zakořeněn i v rodinách s autisty je krásně vidět na následujícím příkladu. Žena prostě počítá se svou genderově přisouzenou rolí a ani ji nemusí napadnout, že by mohla otce dítěte do jeho výchovy zapojit.

Agáta: „To bylo taky, že já jsem si po letech taky uvědomila, že jsem furt to řešila ňák sama za sebe a. Ale vždyť my jsme dva! Co dva? Máme babičky, dědečky jo?“

V případě výchovy autistického dítěte je však pomoc muže – otce, byť by se týkala „jen“ technického zajištění autisty a jeho „léčby“, nezbytná a žádoucí.

Přizpůsobená role matky

Z výše uvedených citací jsme se už mohli dozvědět mnohé i o roli matky při výchově autisty. Byť zůstává při výchově žena stále zřejmě dominantní osobou, i když se jedná o dítě se specifickými potřebami (nebo právě proto), není to danou samozřejmostí.

Bedřich: „Z počátku manželka se tak z toho trošku jakoby zhroutila jo a, ale trvalo to tak jako nebylo to také jako zhroucení, ale byla z toho spíš taková jako taková vyděšená, vystrašená a nevěděla co bude dál, no a já jsem se snažil ňák získávat informace o tom co to vlastně je ((autismus)) no… Takže to sní dost zamávalo no. Ale, ale jako myslím, že už je to, že už to je dobrý a že i už i tak jako součást ňák, tak prostě jako žije, žije tím. Normálně no.“

Renáta: „Ale on ((bývalý manžel)) zase naopak tvrdil že teda Robertovi nic není, a že je rozhodně naprosto v pořádku a že já vidím někde ňáké mouchy a já nevím co všechno a že, že prostě ho pořád někde tahám ((po vyšetřeních)).“

Na všech citovaných příkladech vidíme, jak rodiče autistů své rodičovství prožívají, a že spolupráce a podpora rodiny je pro udržitelnost situace skutečně nezbytná.

Poznámka k sourozencům autistů

Pokud se jedná o sourozence autistických dětí, jejich situace je určitě také poněkud odlišná. Jediná poznámka, kterou bych v této souvislosti chtěla učinit je, že sourozenci autistických dětí podléhají dvojímu porovnávání. Jsou porovnáváni se svým sourozencem podle dvou klíčových kategorií: 1) zdraví versus nemoc-autismus; a 2) genderově: chlapec versus děvče. Krásným příkladem, který nemohu necitovat, je pro obě tyto kategorizace situace v jedné rodině, kterou jsem navštívila. Myslím, že tato citace již nevyžaduje širší komentář.

Bedřich: „A ze začátku… jsme tak ňák více už se začali zajímat o to, jak ten Bohouš je a není ((autista)), takže jsme tak jako více věnovali energii jemu. No a tak Barborka tak jako samozřejmě ne, že bychom ji zanedbávali, ale tak jako jako trošku jsme ji museli dávat malinko méně jo… A teď… jako je tam ten efekt, že ona už tak asi od těch čtyřech nebo čtyřech a půl roku toho Bohouše velice dobře jako na ňho působí. Ona, ona už jakoby má tak ňák mentálně zhruba je na jeho úrovni a umí ho velice dobře tak jako vtáhnout do hry. Jo, obecně autista neumí moc dlouho vydržet u ňáké hry a ona to dokáže ta Barborka. Ona to dokáže, ona prostě, jednak má v sobě takový ňáký trošku s prominutim ženský element, takový ten, takový ten vychovávací jako a jako „Pojď“ a tak ho začne ho dirigovat jako „Pojď tady tady, budeme si hrát to. Ty budeš té a ty budeš tó a já budu tó a my budeme tadý dělat jako“ jo, a ona ho prostě, a on jí nedokáže odporovat. To je zajímavé. Nám odporuje… Takže jako, jako má velice dobrý vliv na to mít to druhé dítě jo.“

Mohli bychom v této souvislosti citovat ještě mnohé další úryvky také z rodiny „S“, která se o své dítě stará skutečně profesionálním způsobem, výchově se velmi intenzivně věnuje také otec a do „hlídání“ jsou zapojeni i starší sourozenci autisty. Domnívám se však, že pro ilustraci hlavích myšlenek této práce, jsou zmíněné ukázky dostačující.

Závěr

Cílem tohoto textu bylo ukázat na příkladu několika vybraných rodin, které se potýkají s autismem svého dítěte, jak se mění role muže-otce a ženy-matky v popsané změněné rodinné situaci. Genderové stereotypy, které souvisí s rolemi otců a matek se musí těmto změněným okolnostem přizpůsobovat, což ale má, jak jsme si na mnoha příkladech ukázali, mnohdy velmi blahodárný vliv na stmelení a lepší fungování rodiny jako celku.

Použité zdroje

  • GILAROVÁ, P. (2004): Být rodičem autisty. Bakalářská práce FSV UK Praha
  • HANUŠ, H. a kol. (2000): Speciální psychiatrie. Praha: Karolinum.
  • HARTL, P. / HARTLOVÁ, H. (2000): Psychologický slovník. Praha: Portál.
  • PRŮCHA, J. / WALTEROVÁ, E. / MAREŠ, J. (1998): Pedagogický slovník. Praha: Portál.
  • RENZETTI, C. M.; CURRAN, D. J. (2003): Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum
  • THOROVÁ, K. (předsedkyně APLA): dopis pro sdružení RAIN MAN, září 2002
  • VOTRUBOVÁ, A. (2004): Divadelním festivalem na pomoc malým autistům. Zdroj: www.novinky.cz/03/16/32.html – Novinky (květen 2004)
  • VYČICHLO, P. (2003): Autismus není mentální postižení. In: Mladá Fronta Dnes 22.3.2003, B/4.

Použité rozhovory

  • Rozhovor A s matkou Agátou (úplná rodina, starší děti)
  • Rozhovor B s otcem Bedřichem (úplná rodina, mladší děti)
  • Rozhovor R s matkou Renátou (rodina po rozvodu, starší děti)
  • Rozhovor S s rodiči Sandrou a Stanislavem (větší úplná rodina, starší i mladší děti)

Poznámky

* Jelikož je v české lékařské diagnostice termín autismus teprve zaváděn, je u nás ve skutečnosti diagnostikováno pouze několik set osob, převážně dětí. Vzhledem k postupujícímu vývoji se však dá předpokládat, že také osoby nesoucí z dřívějška obecnější diagnózu budou zařazeny do kategorie „autismus“. Vzhledem k této skutečnosti, diskutuji pouze problém těch rodin – a ne jiných, jejichž nedospělé děti trpí autismem.
** Jména aktérů byla změněna.